Dýňování

Když přijde podzim a s ním čas zralých dýní, my ve školce, ve třídě Sluníček, se radujeme. Na procházkách s dětmi kolem zahrádek, vyhlížíme oranžové ,,hlavičky“ dýní a plánujeme si naši podzimní dílničku , na které si chceme společně s rodiči vyřezat dýně. Děti mají nápadů plnou hlavu: ,,Moje dýně bude mít velké oči.“ ,,Já vyřežu pusu se špičatými zuby!“ ,,A moje bude nejstrašidelnější ze všech!“ Jak se dílnička blíží, děti si nosí do školky dýně. Skládáme je na náš školní balkon. Dýně rychle přibývají a za pár dnů jich je tolik, že bychom si mohli otevřít zelinářský stánek a to hlavně díky p. Petrové, která nám koupila 16 dýní, aby byla jistota, že každý bude mít svoji a velcí umělci můžou mít i dvě. Konečně přišel čas dílničky, ještě přichystáme talíře, nože, dobrou náladu a jde se na to! Maminky, tatínkové a i babičky vyřezávají, děti vydlabávají dužinu a předkreslují obličeje na dýně. Pije se káva a čaj. Vzduch je plný radostného tvoření a plány dětí se mění ve skutečnost. Za hodinu tady máme první hotové dýně. Některé jsou veselé, jiné s velkýma očima, samozřejmě je tady i dýně s velkou pusou a špičatými zuby a nakonec přibude i jedna dost strašidelná. Každý umělec si odnese svoji dýni na kopeček na školní zahradě, dá do ní skleničku se svíčkou a jde domů něco dobrého ,,slupnout“ a čekat až na Odry padne tma, protože pak se svíčky v dýních rozsvítí a je to krásná podívaná, na kterou jsme se tolik těšili.

Třída Sluníčko

Karin Zimmermannová